neděle 26. února 2012

Víkend v Krkonoších

Aneb smutný příběh o tom, jak si hitomi naivně myslela, že si o víkendu odpočne...

    Když jsem v pátek utekla o půl hodiny dřív ze cvičení z "matematických metod v inženýrství", byla jsem celá šťastná, že se domů dostanu už v krásných 18:20. Domluvila jsem se s rodičema, že se jim konečně podívám na oba počítače a přeinstaluju je (oba moji miláčci byli již řádně zasvinění a zpomalení). První překvapení přišlo hned na Čerňáku, kde jsem mohla předběhnout skoro celou frontu, protože jsem jela dál než do Trutnova. S nadšením a za doprovodu nasraných pohledů ostatních jsem se nacpala do autobusu hned za místeňákama. Už jsem se těšila, jak se ponořím do světa malazu, když mé plány překazila skupina hlasitě povykujících puberťaček. No, beztak jsem byla utahaná a tak jsem to s radostí za doprovodu mého oblíbeného německého darkwave zabalila. Ve Svobodě na mě už čekaly hromady sněhu a mamka. Doma mě přivítalo příjemné teplo sálající z krbu a táta předvádějící lochnesku (konečně mu přišla stejnojmenná whisky, proto ty šarády) :) Byla jsem opravdu šťastná, že jsem po tom neuvěřitelně hnusnym týdnu zase doma a budu si moct pořádně odpočinout, jak se na víkend sluší a patří.
Všechno jsem měla dokonale naplánované; pátek jsem si nechala na odpočinek a v sobotu jsem se měla pustit do práce. Na exterňáku jsem si přivezla iso woken, které jsem měla v plánu vypálit u babičky (narozdíl ode mě ještě totiž vlastní nějaká volná dvdčka a vypalovačku - alespoň to jsem si myslela) a pak obětovat noc ze soboty na neděli samotné práci. Ovšem už z dndček bych měla být zvyklá, že žádný plán nemůže obstát ve střetu s realitou. V pátek jsem se už okolo desáté uložila do postele a po dlouhé době si dopřála více než 6 hodin spánku, druhý den ráno mi bylo vskutku úžasně.
Po obědě jsem se vydala na kávičku za babičkou, abych jí donesla (a řádně zkritizovala) svůj rozvrh, rozpis závodů F1 pro letošní rok a podělila se s ní o hromadu nevšedních zážitků z posledních 14 dnů. S ještě lepší náladou jsem s mamkou pokračovala do Maršova, kde na nás už čekala druhá babička, strejda a především MS v letech na lyžích. Taky jsem potřebovala zas nabarvit hlavu. Ačkoliv si pokaždé řikám, že budu používat jen jeden odzkoušený odstín, zas jsem toto pravidlo porušila a z krásné zrzky se stala mahagonová ohyzda. Fakt k posrání. Nechala jsem pak ženský, ať brebentěj a se strejdou se věnovala pasivnímu sportu a soudruhům (=kočkám). K večeru jsem konečně zašla vedle do pokoje, abych si tedy vypálila wokna na dvdčka a narazila na první průser: babička opravdu nevlastní DVDčka, ale pouze CDčka (pak jsem si vzpomněla, že to vlastně byl můj návrh, páč 4GB fotek z jedný dovolený stejně mít nebude). No dobře, bylo po šesté, ještě jsem přeci měla možnost zajet si do města nějaké koupit. Ale ouha! Zkuste si bydlet v zaprděný vesnici a večer si vzpomenout, že potřebujete takovej nesmysl, jako je paklik dvdček. Což o to, do kauflandu bych se ještě dostala, ale zpět mi to jelo až o půl desáté. A co bych tam měla ty tři hodiny volného času dělat, to vážně netušim.
Muselo tu být přeci nějaké jiné, mnohem elegantnější řešení. A pak přišel průser č.2 - iso, které jsem měla celou dobu na exterňáku bylo samozřejmě se špatnou verzí. Zaúkolovala jsem chlapa, ať mi nějak pošle verzi, kterou mám na kolejích a mezitím si zapla starej počítač, abych zjistila, zda vůbec funguje. K mému překvapení po chvilce přemlouvání skutečně naskočil a já v něm nalezla hromadu starých pokladů - především fotky z dob, kdy jsem byla opravdu ještě mladá a krásná. Přišla na mě obvyklá deprese ze současnýho stavu ještě umocněná hnusnejma vlasama a mou demencí. K večeru bylo iso na světě a já se snažila najít způsob, jak jej přenést na flashku, ze které by moh systém nabootovat. S pátým programem se mi to konečně podařilo - abych zjistila, že jde opět o špatnou verzi. To už jsem začínala bejt hodně vytočená. Ale co, lepší nějaká než žádná. Starej křáp samozřejmě bootování z flashky nepodporoval. A tehdy bylo jasno, přes noc se stáhne správná verze a ráno vyrazim na nákup. Koukla jsem s našima na "úžasně" nadabovaný film 300: Bitva u Thermopyl, nařídila budíka na 6!!! a šla spát.
Už okolo páté mě probudily hrozný bolesti břicha, od kterých se mi zřejmě snažil pomoct Sviník tim, že po mně začal dupat. S obtížema jsem se doplazila do kuchyně, posnídala ibalgin zapitý heřmánkovým čajem a snažila se dát dohromady. Už deset minut po otevíračce (7:00) jsem nakráčela do Kauflandu a připadala si jak ten nejaktivnější důchodce, co letí pro svůj karton mlíka ve slevě. Docela mě překvapilo, že v obchodě bylo liduprázdno - no, venku vytrvale sněžilo, do těch sraček se asi fakt nikomu moc nechtělo. Sebrala jsem vytoužená dvdčka a jela zpět. Nově stažená verze woken byla už naštěstí dobrá a dokonce se mi i podařilo ji úspěšně vypálit. Zálohy jsem stihla během soboty, tak už mi nic nebránilo začít s reinstallem. Nejdřív jsem to otestovala na staršim pc, kterej sem si pojmenovala příznačně "Sviník" - během pár minut bylo hotovo a já celá šťastná začala nastavovat nový systém. Po několika aktualizacích jsem se rozhodla, že je čas se vrhnout na hlavní počítač. To už byl na stole oběd, nádherně propečená kachna s kupou červenýho zelí. Bohužel si teď zpětně uvědomuji, že jsem si jej nedokázala kvůli těm zatracenejm křápům vychutnat. Během instalace druhého pc na starym z ničeho nic vyskočila hláška "disk boot failure", kterou od jisté chvíle opravdu zbožňuju. Zas to chtělo dvd se systémem, který v tu chvíli zrovna šrotovala druhá mechanika. Bezva. Počkala jsem, než instalace doběhne a vrhla se na první opravu...
Naštěstí to nebylo nic vážnýho (jen tam nějakej chytrák zřejmě přerušil instalaci aktualizací) a systém se zas rozběhl. Doinstalovala jsem tam nejdůležitější programy a pokračovala. I u druhého to zpočátku vypadalo nadějně. Než došlo na instalaci Pohody - ten zatracenej program má fakt zvláštní systém, jak vytvářet zálohy a já s hrůzou zjistila, že "globální záloha systému" opravdu NEznamená, že se uložej veškerá data všech účetních jednotek, ačkoliv je to slibováno. Zatím to stále vypadá, že jsem přišla o své účto k SPJK (což mě teda neuvěřitelně těší :/). A pak mi odešel zvuk. Ovladače se prostě rozhodly, že nebudou spolupracovat. Po pár hodinách zkoušení jsem prostě sundala ten posranej kryt, koukla, co za podělanou desku tam mám (vůbec se nedivim, že se tohle už deset let nevyrábí) a nakonec našla i příslušný ovladače. Hurá, v 19:00 jsem měla hotovo a mohla si k práci pouštět hudbu.
Odpočinek veškerý žádný. Neviděla jsem jediný díl Spartaca, nestihla sem na TV vyzkoušet promítání Bakemonogatari a ani se neposunula v zápisech z hraní dndček. Teď se jen modlim, aby tu bylo vše v pořádku a já nemusela tohle všechno absolvovat za týden znovu. Upřímně doufám, že od toho zas budu mít aspoň 3 roky klid.
A na závěr něco "pozitivního": takový krásný výhled mám teď z okna a balkónu :)



pondělí 20. února 2012

Ze života Maery - část V.

Uf, další část dopsána :) ale tentokrát jsem aspoň byla při plných silách, ačkoliv mi mé snažení trochu přerušil včerejší výlet do kina Aero, kde jsem si vychutnala zakončení Festivalu otrlého diváka, po Orgiích mrtvých jsem už na to opravdu neměla sílu. Opět se mi podařilo dostat se na obvyklé 4 stránky textu (dokonce tuto laťku i pozvednout), tak doufám, že své čtenáře alespoň na nějakou dobu uspokojím. Bůhví, kdy se k tomu psaní dostanu zas. I když to klidně může být zítra, materiálu na zpracování tu mám stále dost. Předem se omlouvám za zvýšenou míru patosu a sdrceryvných řečí. Teď to celé bude asi vypadat dost směšně, ale věřte mi, že odehrávat to už nebyla taková prča :))

Likvidace Savera, část druhá

    Na řadu přišla mnohem složitější část plánu; čekání na správný okamžik úderu. V sázce bylo opět víc než jen naše životy a nemohli jsme si dovolit selhání. Ve vzduchu viselo napětí a nervozita. Drželi jsme se blízko Rielova stanu a očekávali první zprávy ze snové komunikace. Snažila jsem si zachovat chladnou hlavu a dál pokračovat v přípravách na akci. Vytrhl mě až šílený řev vycházející z míst, kde meditoval. Když jsem doběhla, byl stan už zbořen a celý prostor byl nasáklý magií, ze které se mi dělalo nevolno. Prořezala jsem se skrz, abych našla Riela pokrytého mokvajícími boláky, ze kterých tekla krev. Ústa stále otevřená ve výkřiku. Ve chvilce dorazil i Exai s Einarem. Zářící se pokusil Riela pomocí kouzel vyléčit, ale místo toho, aby mu pomohl, sám padl vedle vyčerpáním. Cítila jsem stále větší znepokojení, zhoubná síla v Rielovi neustále rostla. Einar se jej snažil od jejího vlivu oprostit. Energie se přetransformovala do podoby temné mořské hvězdice, slezla s Riela a snažila se „odplazit“. Vrhla jsem se na ní a zničila na místě veškerou magii, co ji držela po hromadě. Záhy dorazil i samotný jižní císař, aby se přesvědčil, že po ní opravdu nic nezůstalo a poté se vrátil k Rielovi. Jeho léčitelské dovednosti jej pomohli přivést k sobě
.
Snažila jsem se z něj dostat, co se stalo. Byl v šoku a rozrušený, někdo nejspíš dokázal využít jejich spojení, aby ho na dálku proklel. Chtěl se okamžitě vydat za Ilanou, která byla prý již mučena. Ale sám Saver se podle jejích slov ještě neukázal. Okamžitě jsem jeho zbrklou akci zavrhla. Upozornila jsem ho, že s celým plánem souhlasil a bylo předem jasné, že Ilana nebude mít zrovna na růžích ustláno. Potřebovala jsem udržet morálku naší skupiny i za cenu zlobných pohledů od něj. Byly však mnohem hrozivější, než jsem předpokládala a donutily mě i o pár kroků ustoupit. Sama jsem měla nervy na dranc, ale v této situaci jsem byla jediná schopná racionálního uvažování. Ustála jsem všechny jeho záchvaty i ránu, kterou mi vlepil. Einar neříkal nic, ale myslím, že jsem v této chvíli měla alespoň jeho tichý souhlas. Řekla jsem Exaiovi, ať Riela uklidní a s jižním císařem se dohodla, že ještě minimálně dva dny počkáme, pokud se Ilana sama znovu neozve. Odčarování hvězdice a scéna s Rielem mě akorát vyčerpala, potřebovala jsem si odpočinout, abych mohla i nadále zastávat svůj post.

Nakonec to netrvalo ani tak dlouho, druhý den se opět přiřítil Riel do společného stanu a vyšiloval, že je Ilana v obrovských bolestech a hrozí ji smrt. Samotný Saver měl už také být na místě. Teď už nemělo smysl váhat. Ještě jednou jsem se ho pokusila uklidnit a požádala jižního císaře, aby otevřel bránu. Přišla na řadu má část; měla jsem co nejrychleji proskočit portálem, zadržet Savera a prohodit ho zpět, aby se o jeho likvidaci postarali naši spojenci.

Během několika okamžiků se před námi vykreslil podivně pulzující černý oblouk a byl vydán pokyn k postupu. Vrhla jsem se dovnitř, abych se náhle ocitla v poničené místnosti s Ilaniným torzem připoutaným k černé kovové konstrukci na stěně. Ještě žila. Můj cíl byl ale jinde, téměř na dosah. Vyrazila jsem směrem k mágovi, připravená znemožnit mu jakékoliv pokusy o kouzlení. Bohužel nebyl v místnosti sám; cestu mi zastoupila cizí žena a než jsem se jí stačila vyhnout, odmrštila mě svým pařátem na protější stěnu.* To už do místnosti vstoupili i ostatní. Strhl se neočekávaný boj. Saverova společnice se nakonec ukázala jako mnohem větší výzva. Zatímco byla zaměstnávána soubojem s Einarem a Ryanorem, podařilo se Caelovi s Rielem zachytit kostlivého mága. Postupně jsem se vyškrábala na nohy a přeměřila jejich vzdálenost od stále otevřeného portálu. Byla jsem přímo naproti, a pokud bych se s dostatečnou energií rozeběhla, mohlo se mi podařit jej prohodit. Než jsem se k němu dostala, stihl své kosti proměnit na kov. V ten okamžik se v místnosti zvedla vlna vzduchu mířící přímo k ústí brány. Nebyl čas váhat. Dotkla jsem se kovové sochy a nechala očarování zmizet. V tu ránu jsme všichni proletěli ven.

V jednom chumlu jsme dopadli na území velitelství, kde na nás už čekali síly spojenců. Byla jsem stále na něm, tak jsem se pokusila zasáhnout krystal, který měl vsazen do čela. Věděla jsem, že právě zde byla koncentrovaná jeho veškerá energie. Dýka se ale svezla po kosti a místo něj jsem zranila svého bratra, který se zpod něj ještě nedokázal vymotat.** Podruhé jsem již zasáhla, ale úder nebyl tak silný, aby krystal rozbil. Vysvobodila nás až kouzla jižního císaře, kterými Savera dokázal polapit a zachytit na místě. Vyrazila jsem do útoku. Ozvalo se nepříjemné křupnutí, když čepel mého meče narazila na jeho lebku, to už mě ale Tajwun odvolával, abych se nepřipletla do jeho kouzel. Savera obalila černá koule, která posléze implodovala. Po kostlivém mágovi nezbylo vůbec nic.

Naši pozornost opět upoutal černý oblouk, který k našemu překvapení ještě nebyl uzavřen. Až teď jsme si uvědomili, že se nedostali ven všichni. Držet bránu bylo pro císaře stále obtížnější. Když už se začaly její okraje pomalu hroutit, vypadl ven Einar a těžce zraněný Ryanor. Exai nestihl uprchnout a zůstal na druhé straně. To ale nebylo ani zdaleka nejhorší zjištění. Podle všeho jsme dokázali zničit pouze Saverovo „náhradní“ tělo, jednu z jeho schránek. Toto zjištění dovedlo Riela opět k nepříčetnosti. Vrhl se po krku jižnímu císaři a já měla opět co dělat, abych ho zarazila. Nakonec to vzdal a vzlétl, snad aby se uklidnil. Já jsem se mezitím vydala s bratrem za mágy severu, jižní císař podle všeho potřeboval několik hodin na odpočinek a přípravu dalšího kouzla. Do té doby jsme se museli dát všichni zase dohromady.

Podařilo se mi severní mágy přesvědčit, aby nám poskytli další podporu – především magickou ochranu proti útokům té ženy. Dostali jsme k dispozici předměty, které umožňovaly proměnu kůže v kámen, aniž by byla nějak zásadné snížena naše pohyblivost. Byl to hodně zvláštní pocit. Po nějaké době se vrátil i Riel, stále vyčerpán, ale aspoň už při smyslech. Chtěla jsem jej zasvětit do plánů o dalším postupu, ale bohužel si mě našel dřív – aby se mi omluvil. Na kratičkou chvíli se vytratily bariéry jeho mysli a já dokázala zachytit každičkou stopu po bolesti a utrpení, jež v sobě nesl. Byla jsem už tak na pokraji sil kvůli účinkům magie a s hrůzou jsem si uvědomila, že „hlad“ toho uvnitř stále roste. Až příliš dlouho jsem jej potlačovala a bránila se mu. Má vlastní bolest mu už nestačila. Chvatně jsem se s ním rozloučila a našla si místo, kde bych se mohla uklidnit.

Teď byla opravdu ta nejnevhodnější doba pro to, aby mě ta „bytost“ ovládla. Stěží jsem si dokázala udržet vlastní vůli a situace se neustále zhoršovala. Potřebovala jsem to nakrmit, a to okamžitě. Ale kde? Nemohla jsem obětovat sebe ani nikoho z našich spojenců, o tom, že se mé prokletí přetransformovalo do této podoby, zatím nikdo nevěděl, vždy se mi to podařilo úspěšně skrývat. Neměla jsem v úmyslu to komukoliv prozrazovat, už proto, že si moc dobře pamatuji, jak skončil Elendar. Ne, teď naposled jsem musela vybrat jednoho z nás, abych aspoň na nějaký čas bestii uvnitř mě utěšila a pak se jí sama mohla zbavit. Nejslabší článek, Ryanora. Dostat se do jeho mysli nikdy nebylo zvlášť složité a znala jsem většinu příčin jeho utrpení, na které jsem mohla navázat.

Vrátila jsem se do stanu, kde krom Ryanora čekal už i Cael a Einar. To mi značně ztížilo podmínky. Krom toho se se mnou snažili domluvit na dalších akcích. Předstírat únavu a vyčerpání pro mě naštěstí nebylo vůbec složité; posadila jsem se do rohu, abych měla dobrý výhled na Ryanora. A začala se soustředit. Rynorova mysl se začala pomalinku otevírat, i když bylo mnohem složitější dostat se dovnitř. Byla jako převalující se voda, každý můj pokus dostat se hlouběji, jednoduše spláchla. A pak jsem koutkem oka zachytila Einarův pohled. Vyděsil mě, byla jsem už tak blízko! Zřejmě dokázal najít nějaký způsob, jak mé schopnosti přes Ryanora vysledovat. Své působení jsem ale snadno svedla na vyčerpání a podařilo se mi jej poslat ze stanu pryč, pod záminkou, že chci být s bratrem. Ten už však pojal podezření, že se mnou není něco v pořádku a vydal se za mnou.

Letmý dotek a pohlazení pozvolna přecházející do objetí. Jeho blízkost pro mě byla jako rána nožem. Cítila jsem, jak se pod jeho starostlivým stiskem hroutím, veškerá příčetnost byla ta tam. Jen stěží jsem dokázala potlačit vzlyky. Teď ne, teď nebyla ta pravá chvíle, kdy měl stát při mně. Potřebovala jsem, aby odešel. Byl v mé přítomnosti tak slabý, zranitelný a mně stálo tolik úsilí udržet svůj hlad na uzdě. Byla jsem vyčerpaná, to přeci musel pochopit. Nezvládla jsem už déle ten nesmírný tlak a musela jsem mu říci, co je to zač. Doufala jsem, že se zalekne, opustí mě nebo se alespoň odvrátí. Použila jsem i příkazová kouzla pro to, aby odešel, z čirého zoufalství. Nepůsobilo na něj nic, jen mě chytil pevněji. Z jeho sevření jsem se nedalo vymanit a hlad rostl. Cítila jsem, jak se po něm natahuje svými úponky. Musela jsem je nasměrovat pryč, opět k Ryanorovi.
Uklidnila jsem jeho mysl a ponořila se do hlubokých vod jeho vědomí. Přesně jsem věděla, co hledat. Jako lovec perel jsem se pomalu potápěla a přibližovala k pokladu. Tam až na dně oceánu čekalo jeho utrpení a největší hrůzy; strach z věznění, ztráty volnosti a touhy žít. Nechala jsem jeho sny naplnit představami a krmila se z jeho bolesti. S úsměvem na rtech se mi konečně podařilo vymanit se z bratrova objetí. Jedna má část se po lahodné krmi konečně cítila uspokojeně. I přes to jsem se nemohla podívat bratrovi do očí, když jsem opouštěla stan právě ve chvíli, kdy Ryanor vykřikl ze spánku hrůzou. Potlačila jsem z části cizí vliv uvnitř a zamířila opět k lesu, abych se uklidnila.

Vrátila jsem se právě včas, abych stihla příchod jižního císaře, kterému se podařilo přivést zpět Exaie. I se stromem, u kterého se nejspíš skrýval. Musel se nějak dostat z pevnosti. Cesta to zřejmě nebyla lehká, soudě podle hlubokých šrámů, které mu hyzdily tělo. Riel mu šel okamžitě vstříc s úmyslem jej vyléčit. Místo toho náhle ztuhl, jeho pokožka nabrala odstín ebenu. Zase někdo využil jeho spojení s Ilanou a navázal se na jeho bolestné pocity, tak silně, že jsem to dokázala i já zachytit. Přiklekla jsem k němu s Einarem právě včas, abychom ho přidrželi, když s ním začal lomcovat záchvat. A pak se „to“ ozvalo zas. Začala jsem se pomalu krmit na jeho utrpení, přesně ve chvíli, kdy začal Einar Riela očišťovat. Nebo si alespoň myslel, že to dělá. Přes naše spojení jsem cítila, jak z něj vytrhává veškeré utrpení. Jeho vlastní i to násilím vložené. Jak si ale může být jist, že bere jen to, co Riela stravuje? Sám Einar už jednou osekal sám sebe, jaká je tu záruka, že Rielovi neprovede něco podobného? Vzedmula se ve mně šílená vlna nenávisti, vnímala jsem, jak Einarův vliv přechází i do mého těla a začíná si z něj brát. Na poslední chvíli jsem se odtrhla, abych zjistila, že si sáhl na bytost uvnitř a sebral mu veškerou sílu. Opět jsem pocítila příšerný hlad, doprovázený fyzickou bolestí. A pak pocity zloby náhle přešly. Se zděšením jsem si uvědomila, že ty emoce nebyly mé vlastní.

To už se ale Einarovi podařilo dát Riela do pořádku a jižní císař se mezitím postaral o Exaie. Z něj nakonec vypadlo, že Ilana je stále v držení Savera.  Bylo potřeba se připravit na další akci. Jižní císař se nabídl, že nám poskytne dočasné útočiště v jednom ze svých sídel, abychom svou přítomností neohrožovali ostatní spojence. S vděkem jsme tuto nabídku přijali. Potřebovali jsme se dát dohromady. Hlavně Riel, který po překvapivém útoku nějakým způsobem přišel o schopnost léčit. Já měla alespoň menší naději, že se dovedu vypořádat s hladem, když se mi dostane řádného odpočinku. Za několik hodin jsme se už procházeli po příjemně zařízené a klidné vilce. Hned jsem se uložila do postele v jednom z volných pokojů. Bratr šel pochopitelně jinam, od incidentu ve stanu jsme mezi sebou neprohodily jediné slovo. Mrzelo mě to, ale zároveň mi to přinášelo i určitou útěchu a pocit jistoty, že nebudu mít možnost mu znovu svými nekontrolovanými schopnosti ublížit.
Druhý den nás všechny překvapila zpráva, že se Ilaně podařilo uprchnout ze zajetí. Použila k tomu zřejmě teleportační marku od severního vládce. I za cenu spotřeby své vlastní životní energie. Byli jsme dovedeni zpět do společného tábora a zavedeni ke stanu, kde měla Ilana přebývat. Většina družinky se za ní okamžitě vrhla. S nadšenými výkřiky oslavujícími její návrat. I když jsme ve skutečnosti všichni selhali. Zůstala jsem stát opodál, stejně tak Cael. Nemyslela jsem si, že byla Ilana teď v situaci, kdy by toužila po tom, abychom si ji všichni přišli prohlédnout jako exemplář vystavený v muzeu. Vím, jaké to je, když je lidské tělo i duše vystavena mukám a jak jedině klid a samota může pomoci zhojit nejhlubší rány, alespoň na povrchu. Nikoho na duchu nezahřeje, když vás vidí zlomeného, zvlášť pokud jde o ty nejbližší. Vzpomínky, které jsem považovala dávno za mrtvé, začaly opět vyvstávat na mysl.

S Ilaniným zotavením nakonec pomohla jedna ze Sester. Uzdravila se až zázračně rychle, možná až moc na to, aby se dokázala vzpamatovat i její mysl, která byla náhle zaplavena touhou po pomstě. Hodlala si ještě teď vyřídit účty se Saverem, i přes naše neustálé naléhání. Podobně zbrklé jednání už stálo nesčetné životy. Nakonec jsem přistoupila alespoň na návrh kontaktovat Rovana. Potřebovali jsme zjistit, jak na útok reagoval východ. Obávala jsem se, že jsme na sebe upoutali příliš pozornosti a vše se dá do pohybu mnohem dříve. Nejsem si jistá, zda na to jsou všechny strany dobře připraveny, jejich spojenectví se mi zdá stále křehké. A to nebyla zdaleka jediná věc, co mě znepokojovala.

Hned v poledne jsme se bez Ilany vydali navštívit našeho spojence. Čekala na nás opět „útulná“ kamenná cela. Po chvilce čekání se objevil Nathan se zprávou, že je jeho pán zaneprázdněn neočekávaným setkáním sil východu. Naše domněnky se bohužel potvrdily. Nezbylo nám nic jiného, než vzít za vděk pohostinstvím Rovanovy kobky. Jen jsem doufala, že jej nebudeme nuceni využívat příliš dlouho. Navíc nás měl v této chvíli v hrsti téměř všechny, po uplynutí doby určené k přesunům není možné místnost opustit. Nathan nás záhy opustil a my s těmito nepříjemnými myšlenkami osaměli.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

* Áno, hráčka se hrozně moc těšila na skvělou sóloakci, jak vlítne na Savera, odčaruje ho, čapne a hurá zpátky. A pak na kostce padne 2!!! Tohle se prostě pravidelně stává jen mně :/ jestli to znamená štěstí v lásce, mám ho za naše sezení našetřeno na dobré tři životy.
** Má vůbec cenu tohle nějak komentovat? :D

neděle 19. února 2012

Ze života Maery - část IV.

A máme tu další, tentokrát nezvykle krátký zápis (i když přesně odpovídá událostem jednoho sezení). Měla jsem v plánu sloučit události z více her, ale bohužel se mi dnes sakra špatně psalo. Nejdřív jsem se zasekla dobrou hodinu a půl u této skladby a pak se jen těžko soustředila na jednu činnost. Takže mě tu ten word bude strašit po pár hodinách (ne)zaslouženého spánku dneska zas :)


Likvidace Savera


Hned po příchodu na ostrov jsme se všichni shromáždili u Ilany, kde jsme se mohli v bezpečí dohodnout o dalším postupu. Ačkoliv obvykle musíme naše další kroky dlouze zvažovat, bylo tentokrát rozhodnuto za nás. Obrana ornátských pevností se neobešla beze ztrát; ukázalo se, že lich, se kterým jsme se střetli, nebyl nikdo jiný než další z generálů východu. Poté, co nám unikl, se dostal se svými konstrukty do křížku s Ilanou a ze souboje si jako trofej odnesl kus jejích šatů. Nemohli jsme riskovat, že nás bude pomocí něj schopen sledovat, nebo dokonce proklít. Ilana si vyžádala nějaký čas, aby se mohla zbavit i zbytků jejího oděvu, aby došlo k přetrhání veškerých linek. Mezitím jsme si mohli odpočinout a připravit se na další setkání s Rovanem.

Využila jsem volného času k dalším procházkám s Caelem po ostrově. Nemám moc příležitostí, kdy s ním mohu být delší dobu o samotě a předchozí události vedly spíš jen k dalšímu odcizení. Neustálé hádky o tom, kdo by koho měl chránit a co bychom spolu měli sdílet, tomu rozhodně nepomáhají. Doufala jsem, že se vše vrátí do starých kolejí a on opět převezme roli vůdce, kterého bych mohla následovat. Společné noci by byly jedinými krátkými okamžiky, kdy by bylo možné zahodit naše masky a dát průchod emocím, jež skrýváme. Místo toho mě začal vidět jako ženu a snít o společné budoucnosti. Už jen ta představa mě děsí. Udělala jsem obrovskou chybu, že jsem bratrovi své city přiznala a ukázala mu druhou tvář. Začal na mně až příliš lpět a je stále těžší jej chránit. Už několikrát jednal ukvapeně ve snaze mi pomoci, čímž nakonec ohrozil nás všechny. Je pro mě mnohem obtížnější předvídat jeho akce a přestávám si být jistá tím, že se na něj budu moci spolehnout. Připadám si jako zvíře zahnané do kouta, uštvané a zoufalé. Miluji ho, ale zároveň se mi začíná neuvěřitelně vzdalovat. Kolikrát se mi až hnusí a je pro mě těžké být v jeho přítomnosti. Každý takový záchvat zloby je jako bodnutí nožem. Netuším, jestli je to jen další vliv rodící se bytosti uvnitř mě samotné, nebo mé vlastní myšlenky. Musím se toho co nejrychleji zbavit. Všeho.

Předstírala jsem, že je vše v pořádku a snažila se užít si těch pár klidných chvil i když mi bylo jasné, že je to chyba. Nejsem pro takový způsob života stavěná, a ačkoliv bych možná i chtěla, nedokážu to změnit. Jen mě to odvádí od skutečných problémů, které musím řešit. Nakonec jsem byla i ráda, když se za dva dny ukázala Ilana a mělo se pokračovat v akci. Otevřeli jsme portál za Rovanem a ocitli se v místnosti připomínající vězeňskou kobku. Kámen se na jedné ze stěn posunul a vešel Nathan.* Opět se zprávou, že jeho pán je momentálně zaneprázdněn situací na východě a bude možné s ním mluvit pouze přes projekci. Porážka východních sil u pevností vyvolala zvýšenou aktivitu protistrany a taktéž nám Rovan potvrdil, že na sebe Ilana strhla nevítanou pozornost. Především Savera, jenž útok vedl.

Kromě jména hledaného generála jsme se dozvěděli velmi cenné informace i o ostatních následovnících Paní, včetně popisu jejich schopností. Konečně jsme měli alespoň hrubou představu o tom, proti komu ve skutečnosti stojíme. Saver patřil mezi nejmladší z nich, a přesto disponoval silou, které se Ilana nemohla vyrovnat. Nakonec možná budeme nuceni náš plán na likvidaci osmičky přehodnotit. Podrobnější zprávu jsme měli očekávat následující den. Mezi řečí vyšlo najevo, že má Nathan bratra. Možná by nebylo od věci zjistit o něm něco víc, mohla by to být další páka na tuto dvojici.

S nově získanými informacemi jsme se přesunuli do velitelství. Předala jsem veškeré spisy a Rovanova slova. Zbývalo jen přijít na způsob, jak se vypořádat se Saverem. V mapě jsme měli zakreslenou pozici jeho továrny na konstrukty. Její zničení by mága značně oslabilo, ale nejspíš by vyžadovalo větší množství sil, které jsme zatím neměli k dispozici. Navíc by takový útok byl příliš nápadný. Další možností byla návštěva jeho osobního sídla. Ta byla též zamítnuta, kvůli očekávaným obranným opatřením. Ilana měla v úmyslu Savera vylákat a střetnout se pokud možno jen s ním. Napadlo ji, že by se nechala zajmout a nás přivolala právě ve chvíli, kdy bude přítomen pouze on. Spoléhala by na to, že pro něj bude cennější živá. S něčím takovým jsem nemohla souhlasit, ale vypadalo to, že Ilana byla již rozhodnutá a na veškeré námitky nehodlala brát ohledy. Jako obvykle. Doufala jsem, že ji alespoň Riel donutí do dalšího dne plán přehodnotit.

V domluvenou hodinu jsme se druhého dne vydali na další schůzku s naší spojkou. Rovan dodržel slib a předal nám podrobnější mapy východu a popisy generálů. Po návratu na nás čekal již celý štáb a věci se měly dát konečně do pohybu. Ilana přednesla svůj návrh a čekala, že jí bude poskytnuta veškerá pomoc. K mým protestům se přidal i samotný jižní císař, ale ani to nestačilo, aby ustoupila. Varovala jsem ji před mučením a upozorňovala, co nás její případná ztráta či únik nějakých citlivých informací může stát. Naneštěstí ani toto nestačilo. Nezbývalo mi nic jiného, než se pokusit celou akci dostatečně za přispění ostatních sil zabezpečit.

Ilana se měla přesunout do východní části střední principality, kde se měly nacházet zříceniny jednoho z chrámů zářících. Zde by byla vystavena nahranému magickému útoku, který by měl za následek zničení všech předmětů, které zabraňují detekci. Pak už „jen“ stačilo vyčkat na příchod Saverových sil a doufat, že si jí nevšimne někdo další. Nepřátel máme v tuto chvíli bohužel mnoho. Po přiměřeně dlouhém souboji se jim pak měla vzdát, aby celá akce nevzbudila podezření. Jakmile by se ocitla v přítomnosti samotného mága, kontaktovala by Riela prostřednictvím jejich snové komunikace. V té chvíli by k němu jižní císař otevřel bránu a my se vydali do akce. Svěřil se nám, že by byl pomocí svých kouzel schopen prolomit i bariéry ostrova. Aby mohl své kouzlo ještě přesněji zacílit, vzal si i otisk Ilany. Opět mi nezbývalo než žasnout, že na něco podobného přistoupila. Sever ji pak poskytl speciální teleportační marky, které měly být určitou zárukou a v případě nouze by jí umožnily útěk.

Krátce na to se Ilana přesunula na určené místo a nám nezbývalo nic jiného než vyčkávat. Využila jsem této chvíle k tomu, abych se zastavila u členů akademie mágů a zjistila, zda se nedozvěděli nějaké další podrobnosti o Saverově působení u pevností. Po několika zbytečných rozhovorech a dlouhém čekání jsem nakonec měla možnost si promluvit s jejich mistrovou, která se předvedla jako prvotřídní hysterka. Z jejích spárů mě vysvobodil až jeden z generálů severu, který mi byl schopen předat alespoň nějaké zprávy. Cestou zpět jsem se potkala s Ryanorem, vypadal poněkud sklesle, ale v té chvíli nebylo čemu se divit. Všichni jsme byli napjatí a v očekávání, jak se situace s Ilanou vyvine.

Vrátila jsem se do stanu, kde už na mě čekal Cael. Během hovoru mi prozradil, že Ryanorova špatná nálada pramení z něčeho úplně jiného; opět se snažil získat jednu z žen v táboře a jako obvykle to skončilo neúspěchem.** Po jeho příchodu jsem si nemohla odpustit pár slov o jeho chování, což zas jen vyústilo v Ryanorův další zbytečný monolog zakončený poznámkou o mých údajných věšteckých schopnostech. Nakonec jsem s ním uzavřela sázku, že vím, co po celou dobu dělali Einar s Exaiem. Ten hlupák si vůbec neuvědomil, že se jich na to mohu jednoduše zeptat.***

Nechtěla jsem s ním ztrácet už víc času a rozhodla jsem se, že se budu raději věnovat mapám, které nám věnoval Rovan. Saver nebyl jediný, s kým jsme se museli vypořádat a bylo nutné vymyslet i náhradní plán pro případ, že by Ilana selhala. U studia písemností jsme se pravidelně střídali, aby byl každý z nás připravený na chystaný manévr, a zároveň jsme takto nemohli propásnout okamžik Ilanina únosu. Dočkali jsme se již koncem druhého dne…

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 * Přesněji byl šutr odsunut samotným Nathanem. Jen si představte tu scénu: svalnatý sexy upír s rozhalenou košilí bez větší námahy odsouvá kamennou desku, aniž by jedinkrát vydechnul námahou. Ach! Už jen to sparklování chybí :) Nathan je prostě miláček všech žen.
** Ryanorovy pokusy o uchvácení ženštin by si snad zasloužily i samostatný článek s výmluvným názvem „Jak balit ženy dle Ryanora“ :) pro tentokrát snad stačí jen říct, že naznačováním, že je vyhlídnutá žena prostitutkou rozhodně k úspěchu nevede. A následným dolejzáním a pokusům o nějaké vysvětlení podobně trapné situace taky nemůže skončit dobře.
*** Tak trochu trolling, ale tady se tomu prostě nedalo odolat :)

pondělí 6. února 2012

Ze života Maery - část III.

 Už nikdy nebudu sama po večerech chlastat! Pro výstrahu sobě i ostatním tu teď zveřejním zápis, který byl vytvořen za veselé konzumace notné dávky alkoholu (skoro celá láhev nějakýho zatraceně silnýho červenýho). Snad se brzo dostanu i ke zbytku (bohužel jsem dnes začala pracovat i na účtu, což bude pochopitelně v následujících dnech prioritou).
***
Tak se mi konečně podařilo dopsat i slíbené pokračování. Nehodlám do původního textu jakýmkoliv způsobem zasahovat, bude zde ponechán, aby mohl vnímavý čtenář posoudit, jaký vliv má alkohol na úroveň mého psaného projevu :) Nutno dodat, že začáek dnešní práce byl také napsán ještě pod vlivem. Stejně jako v úvodu, i v textu jsou obě části odděleny hvězdičkami.


Pevnosti ornátů

    Ráno nebyla situace o moc lepší, jako obvykle jsem se rozhodla věnovat tréninku, abych si pročistila hlavu. Procházet se po liduprázdném ostrově je pro mě ale stále velmi nepříjemné a znepokojivé. I když jej vytvořila Ilana, je pro mě naprosto cizí. Večer jsme se opět sešli u večeře, aby se probraly plány do budoucna. Vzhledem k nově získaným informacím si nemůžeme dovolit s akcemi otálet. Stále je tu nevyřešená záležitost s ornáty, o které projevuje zájem samotná Paní východu, neprozkoumanými sklady zbraní zářících a možném spojenectví s elfy. Po předchozích událostech bych se však obávala z jejich strany zrady a nerada bych měla jejich síly v týlu armády. Při nejbližší příležitosti o tom hodlám pohovořit s jižním císařem, i když se mnou zbytek družinky tyto obavy nesdílí.

Nakonec jsme se rozhodli, že se nejdříve postaráme o ornáty. Zájem samotné vládkyně o jejich poslední pevnosti byl ojedinělý, zvlášť poté, co jsme se dozvěděli, že většinu své pozornosti věnuje svým výzkumům. Museli mít ve svém držení něco pro východ velmi hodnotného. Přímé spojení s jejich velením samozřejmě nebylo možné, jejich pevnosti odolávali jak východu, tak veškerým pokusům o vyjednávání ze strany spojeneckých armád. Naším úkolem bylo spojit se s jejich velitelem a pokusit se jej přesvědčit o stáhnutí všech sil z pevností a přijetí možného útočiště pro jeho muže v řadách spojenců. Už teď posílal sever do blízkosti pevností svá vojska.

Plán byl jednoduchý, počkat na vhodný okamžik, kdy je velitel pokud možno sám, pomocí brány se přesunout k němu a následně mu vysvětlit, jak se podle nás věci mají. Předpokládala jsem, že nebude touto nečekanou návštěvou příliš nadšen, a proto jsem si k nelibosti ostatních raději namíchala několik „uklidňujících“ jedů, kterými jsem potřela své zbraně. Boj s rozzuřeným ornátem byl to poslední, o co bychom v tuto dobu stáli. Počkali jsme do večera. Ilaniny věštby slibovaly, že by se měl nacházet ve svých komnatách bez jakéhokoliv doprovodu. Jako první měl portálem projít Ryanor, kdyby náš plán selhal a Hagrim byl na náš příchod připraven. Byl by sice vystaven případnému útoku, ale já bych už měla volné ruce a bez problémů bych se mohla o situaci postarat. Za mnou se chystal ještě Cael a Einar.

Jak už to u většiny plánů bývá, nevydrží první střet s realitou. Hagrim reagoval na náš průchod mnohem dříve, než jsme předpokládali a navíc nás zaskočila absolutní tma panující v místnosti. Než jsem si uvědomila, že osoba pohybující se vedle mě je Ryanor, vyhlásil velitel ornátů poplach. Vyrazila jsem po zvuku, abych muže umlčela. Ryanora jsem nechala, ať se postará o případný příchod hlídek. I když mě Hagrim chtěl zastavit hozenou přikrývkou, dostala jsem se až k němu a bez větších potíží ho zranila. Snažil se bránit, ale jed účinkoval rychle. Nechat případné další návštěvníky Ryanorovi byla ale chyba. Zatímco jsem bojovala s Hagrimem, vtrhla do místnosti stráž. Kapitána nenapadlo nic lepšího, než ho pomocí své magie odmrštit na protější stěnu, aby na naši přítomnost upozornil nejlépe celou posádku pevnosti. Posily na sebe nenechaly dlouho čekat a v místnosti se strhl boj. Vzala jsem omámeného Hagrima a proskočila portálem zpět na ostrov, doufala jsem, že mě budou ostatní následovat. Za chvíli se vynořil bratr a poté branou proletěl i Ryanor. To už se však začala rozpadat a postupně ztrácet tvar. Ještě jsme zahlédli, jak z vlnícího se oblouku pomalu vystupuje Einar, když se spojení náhle přerušilo a jeho to rozetlo vedví. Obětoval se pro kapitána, který svou unáhlenou akcí celý plán zmařil.

Ještě s Hagrimem v náručí jsem pozorovala, jak Einara pomalu opouští život. Jeho vidoucí oči pohasly jako poslední. Ilana se okamžitě vrhla ke zbytku jeho těla, stejně tak i Riel. Nechala jsem je, ať se s ním rozloučí a vydala se spolu s bratem směrem ke sklepům, kde jsme mohli velitele ornátů vyslýchat. Nemohu říci, že by mě byla jeho smrt lhostejná, ale nikdy jsme si nebyli tak blízcí, abych si mohla dovolit přerušit Ilanino truchlení. Zatím jsme mohli Hagrima připoutat, dát mu další dávku paralyzujícího jedu a připravit ho na výslech. Zanedlouho dorazila i Ilana a vše mohlo začít. Jak se dalo předpokládat, nechtěl vzít naše námitky na vědomí a stále se bránil jakékoliv spolupráci. Poté, co Ilana odhalila svou identitu, se situace ještě zhoršila. Nakonec mě s bratrem vykázala a rozhodla se s ním promluvit o samotě. Netuším, co všechno mu sdělila, ale když po poměrně dlouhé době vycházeli ven, byl velitel odhodlán se svými muži promluvit. Přijal nabídku azylu od jihovýchodu a my se měli postarat o dopravu vyslance z jejich řad. Vlastně to celé dávalo smysl, ornáti i Bledí byli de facto stejní, zaslepení a přesvědčení o své vlastní jedinečnosti. Jejich spojení bude opravdu „dokonalé“.

***

    Otázkou bylo, jak svého velitele přijme zbytek řádu. Nebylo jisté, zda budou jeho slovům důvěřovat a nedočkáme se místo jejich kapitulace ještě silnějšího odmítnutí a zatvrzení. Nakonec by to možná i hrálo v náš prospěch, neboť by museli být odstraněni buď silami východu, nebo našimi vlastními. Nebyli by prvními, podobný osud potká všechny, co se snaží stavět se Ilaniným plánům do cesty, ať už jsou jejich úmysly jakékoliv. Postarali jsme se ještě o přesun velitele zpět do severního ležení a za pomoci známých teleportačních mágů ze severu byl dopraven do blízkosti samotných pevností. Do tří dnů jsme měli zajistit vyslance z jihovýchodu, který si přijde vyzvednout zprávu s rozhodnutím ornátů.

Předně se ale Ilana musela postarat o Einara. Věřila, že bude schopná ho přivést zpět k životu, i když ztratil celou polovinu těla. Je pravda, že už ji nečinilo potíže vytvářet lidské schránky, ale stále tu byla otázka vůle k životu samotné duše. Einar se mohl smířit s tím, že svůj život pro Ryanora obětuje, a dá tím i své oběti určitý význam. Jeho vzkříšením by o něj rázem přišel. Nezbývá než doufat, že se jeho duše opravdu bude moci sama rozhodnout, zda se do těla vrátí a nebude ji to jen vnuceno samotnou Ilanou z pouhé sobeckosti. Pokud se Einar opět ocitne mezi námi, budu muset zjistit, jak tomu v jeho případě bylo; tedy za předpokladu, že jeho mysl zůstane zachována celá.

Vrátili jsme se opět na ostrov a Ilana se od nás oddělila, já se mezitím postarala o odstranění jedu z mých zbraní a další nezbytnosti. Cael měl stejný nápad a oba jsme opět uvízli ve ztichlém pokoji. Stává se to stále častěji, nejsem schopná se mu svěřit se svými starostmi, abych je na něj kvůli vlastní úlevě přenášela. Zároveň jsem vnímala, jak těžce mou mlčenlivost nese, a sama vím, že se můj stav začíná zhoršovat a sama na něj nebudu stačit. Nakonec to byl on, kdo promluvil jako první. Zjistila jsem, že si celou situaci vykládal naprosto scestně a podezíral mě, že jsem si snad začala i něco s Ryanorem*. Po vyjasnění této neshody byl zbytek dne alespoň o trochu přívětivější.

Druhý den jsme se skutečně dočkali Einarova vzkříšení, jak se dalo očekávat, nebyl prozatím schopen pohybu a komunikace. Překvapilo mě, že se u něj objevil i Ryanor, míval tendence utíkat před svou odpovědností. Večer jsme se opět sešli u hostiny, abychom si ujasnily naše další kroky, které opět mířily nejdříve na jihovýchod. Rozhodla jsem se pro tentokrát zůstat na ostrově a poslala s Ilanou svého bratra, nepotřebovala jsem vést jakékoliv další zbytečné rozmluvy s Bledými. Nepředpokládala jsem, že by mohli narazit na nějaké potíže a na bratra byl navíc spoleh. Ráno jsem se s ním rozloučila a opět se věnovala tréninku.

Na sklonku dne ostrovem otřásl poplach. Přiřítil se za mnou Riel a donesl mi zprávy o problémech u pevností. Východ se dal do pohybu dříve, než jsme očekávali. Okamžitě jsem se vydala spolu s ostatními branou na místo. V ležení už probíhaly chvatné přípravy na odraz ofenzívy. Ilana se spolu s Rielem a Exaiem vydala vstříc několika černým bodům, které zaplnily obzor a blížily se k pevnostem. Já se vydala s jednotkou severu do přilehlých lesů, aby mě hned na jeho okraji přivítal dusivý mrak, který zbavil krajinu pod sebou veškerého života. Bohužel se na místě nacházelo už několik vojáků severní armády.

Nebylo pochyb, že za útokem stojí východ, když se jejich ještě před chvílí bezvládná těla začala pomalu sbírat ze země. Vyrazila jsem k zamořené oblasti a vpravila do ní proud rušivé energie. Veškerý pohyb ustal a těla se složila k zemi. Z útrob lesa dorazil i nekromant, který měl tenhle sprask na svědomí. Na kratičký okamžik nám dovolil nahlédnout do jeho kostěné tváře, na jejímž čele byl zasazen zářící rubín. Pak se pod námi otřásla zem. Než jsme stačili nabýt ztracené rovnováhy a vydat se proti mágovi, byl pryč. Na jeho místě se však objevili protivníci o to horší. Zprvu jsem mohla jen sledovat, jak neznámé síly v okolí vysávají život z mých spolubojovníků. Pak jsem přeci jen zachytila jejich působení, kratičké záchvěvy bolesti spoutaných duší. Stačilo jen zjistit jejich polohu a nějak je zadržet, byli zničitelní. Roztočila jsem nad hlavou ohnivý bič a postupně se mi podařilo je pochytat a pomocí zbytku severních sil i zneškodnit.

Rozdělili jsme se na menší skupinky a vydali se po stopách licha, doprovod mi dělal jeden muž z vlčích jednotek, naštěstí velmi schopný. Po mágovi, jako by se slehla zem, zkoušela jsem veškeré magické i běžné způsoby jeho detekce, ale všechny selhaly. Obzor pak rozzářila obrovitá ohnivá koule, která vybuchla kus nad pevnostmi, a přímo v jejím středu jsem i z této dálky rozpoznala zářící postavu Ilany v její pravé podobě. Musela narazit na obrovské potíže. Záhy ke mně dolehla úleva a pocity osvobození od bytostí, které zemřely v plamenech jejího mocného kouzla. Ačkoliv to byla neuvěřitelná podívaná, pokračovali jsme dál.

Na místo předchozího střetu mezitím dorazil kádr mágů, který se postaral o jeho důkladné vyčištění. Bohužel ani nikdo z jejich řad nedokázal licha zachytit. Z dálky k nám dolehly ještě dozvuky dalších ničivých kouzel. To už se ale na zem pomalu snášela tma. Nezbylo mi nic jiného než se s jednotkami severu vrátit do tábora a čekat na příchod ostatních. Netrvalo to dlouho a do ležení dorazili naši zářící, jen bratr se zatím stále nevracel. A nepodařilo se mi ani zjistit, ke komu se přidal. Musela jsem se pak chtě nechtě opět zúčastnit další porady ve velitelském stanu. Dozvěděla jsem se podrobnosti o útoku vedeném na pevnosti a samotné přítomnosti Paní východu, což byla zpráva nadmíru znepokojivá. I když se nakonec stáhla, objevila se až nebezpečně blízko našim hranicím. Za tu krátkou chvíli ale dokázala poškodit značnou část jedné z pevností, což byl možná i jeden z důvodů, proč nakonec ornáti přistoupili na nabídku jihovýchodu a přislíbili, že se nechají hned druhý den odvést řádem Tkalců. Ke konci porady nakonec k mé úlevě dorazil i Cael a my se mohli společně přesunout do vyhrazených stanů. Další noc ve společném objetí mi přinesla alespoň trochu klidu.

Ilanu i Riela útoky východních sil a poté přítomnost aury Paní značně vyčerpaly. Ráno ani jeden z nich nebyl schopen akce, tak jsem volný čas využila k tomu, abych se porozhlédla po táboře. Potřebovala jsem zjistit, zda mágové z akademie nepokročili v pátrání po lichovi. Nakonec to skončilo vyptáváním se a zkoumáním mé schopnosti rušení magie. Alespoň jsem je požádala, ať mě informují v případě nalezení nových skutečností týkajících se událostí předchozího dne. Odpoledne byla už Ilana opět při silách a připravená vydat se na průzkum pevností.

Zjistili jsme, že se jednalo o sesterské stavby. Systematicky jsme procházeli jedno patro po druhém, nahlédli do ubikací posádky, skladů zbraní i zásob a marně se snažili najít cokoliv, po čem by snad mohla toužit východní vládkyně. Ani ve sklepeních první z nich nebylo nic, co by stálo za pozornost. Podobně jsme postupovali i v případě druhé stavby. Ta se nakonec ukázala o něco zajímavější. Hluboko pod ní se nacházela chodba rušící jakékoliv projevy magie, jež byla zahrazena obrovskými kovovými dveřmi. Několik hodin jsme se snažili přijít na mechanismus, který by je dokázal otevřít, než nás napadlo přivolat si v tomto případě osobu nejpovolanější – Einara. Nakonec se to ukázalo jako správné rozhodnutí, brána na jeho přítomnost zareagovala a po vyslovení hesla ** se otevřela.

Naskytl se nám pohled na umně vytesané prostory, které nemohly být dílem lidí. Postupně jsem rozeznávala další typické znaky trpasličí architektury. Chodba nás postupně zavedla do obrovské místnosti, která měla být samotnou pokladnicí ornátů. Její obsah tomu rozhodně napovídal, ačkoliv byla většina věcí z prostor chvatně odnesena, stále se tu nacházelo neuvěřitelné množství spisů, svitků, beden s různým obsahem a i několik velmi unikátních zbraní. Jestli paní něco hledala, muselo to být jedině zde. I když jsme ani po velmi podrobném průzkumu nenarazili na žádný předmět, který by ji snad měl poskytnout nějakou zvláštní moc či ochranu. Rozhodně jsme je ale mohli využít my.

Když jsme se už pomalu blížili k odchodu, povšimli jsme si hned několika velmi precizně zhotovených soch. Podle Ilany již několikrát změnily svou polohu, aniž by to kdokoliv z nás postřehl. Dalo se čekat, že budou tato místa velmi dobře chráněná, ale měli jsme s sebou přeci Einara, jednoho z ornátů. Komu jinému by snad měly být vydávány jejich poklady? Riskovat případný střet s těmito nadpřirozeně rychlými konstrukty se nám ale příliš nechtělo. Raději jsme nechali veškeré vybavení ornátů na místě a vrátili se zpět do tábora. Tam jsme podali zprávu velení, včetně seznamu předmětů, které se nacházely jak ve skladech, tak v pokladnici. Byli upozorněni i na nebezpečí, které je může při průzkumech potkat. Pak už nám nic nebránilo v odchodu na ostrov, kde měla následovat naše soukromá porada.***

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Áno, naprosto luxusní, vážně zahraná žárlivá scéna mezi mnou a bratrem, kterou se mi povedlo neuvěřitelně snadno rozbít jedinou větou:
„Ty nechceš mít Ryanora za zády, já také ne.“
V případě bratra šlo o hypotetickou situaci v boji, samozřejmě! :) A pak si i nadále u hraní zachovejte vážnou tvář :)
** „Co je největší slast, jaké je možné dosáhnout?“ – „Vidět svět takový, jaký je.“
Jak vidno, ornáti toho o slasti zrovna moc neví, nebo je to ve skutečnosti spolek fanatických masochistů^2. A to proto, že tim pozorováním ani těch orgasmů moc nedosahují, takže vlastně trpí nadvakrát :)
*** Celý zatracený odpoledne i večer pobíháme jak dementi po pevnostech, konečně se dostaneme k nějakýmu  slušnýmu lootu a zase ho tam necháme?! FFFFFUUUUU
Co jsme to sakra za hrdiny dndček? :D

pátek 3. února 2012

Ze života Maery - část II

 A máme tu konečně další, jistě netrpělivě očekávané pokračování příběhu mé milované Maery. Opět jsem se díky sepisování na dnešek skvěle vyspala :)) ale aspoň jsem si ověřila, že vietnamské zelené čaje opravdu obsahují zvýšení podíl kofeinu a City of the Fallen tvoří vhodný hudební podkres pro sepisování trpkých osudů naší družinky.


Setkání se zrádcem

    Vyčerpaní a pomlácení jsme se vyhrabali nahoru. Položila jsem Riela na zem a nechala Ilanu, ať se o něj postará. Sama jsem si potřebovala odpočinout, ale opět jsem se nacházela v pozici, kdy jsem si nemohla dovolit byť na chviličku ztratit přehled o okolí. Hra nemusela být nutně ještě u konce. Krom nás se z podzemní pevnosti měl dostat ještě ten mladý mág – Paran. Po něm tu nebylo ani stopy. Mohli jsme doufat, že prostě jen odešel. Netrvalo to dlouho a odněkud se za příšerného pískotu přihnalo hejno netopýrů. Než kdokoliv z nás stačil něco udělat, shluklo se v jednu osobu a vstříc nám vyšel mladý, nepřirozeně bledý muž.* Představil se jako Nathan a měl být Rovanovým zástupcem. Po výměně dalších nutných zdvořilostí jsme si mohli konečně promluvit s jeho pánem, i když pouze přes jeho magickou projekci.

    Až příliš ochotně se jal vysvětlovat situaci na východě. S velkým znepokojením jsme zjistili, jak špatně jsme byli do této doby informováni. Formální hlavou principality stále zůstává Paní, ale více než 800 let již není aktivní a veškerá exekutivní moc je v rukou jejích osmi generálů.** Překvapila nás též zmínka o velkém počtu hustě obydlených měst civilním obyvatelstvem, které i nadále zůstává loajální svým nemrtvým vládcům. Údaje o velikosti armády a dalších obranných složek nás vyděsila. I kdyby se do boje zapojily všechny prozatím spřátelené frakce, jen těžko by je dokázaly přemoci, nebo jen za cenu obrovských ztrát. S tím, jakým způsobem nás tlačí čas, bude nutné vymyslet jinou strategii.

    Samozřejmě nám nic z toho nehodlal dát zadarmo. Ilana mu na oplátku prozradila, čeho všeho je schopná a souhlasila, že mu zajistí ochranu a azyl u jednoho z vládců.  Tato dohoda se mi rozhodně nezamlouvala, ale zatím nebylo vhodné cokoliv namítat. Musíme z něj dostat všechny potřebné informace a až poté přemýšlet nad tím, jak se ho zbavit. Další zrádce v našich řadách si nemůžeme dovolit. Už teď je situace velmi napjatá a s každou naší větší akcí se dává do pohybu až příliš věcí. Víc, než bych si přála a očekávala.
Před ukončením schůzky jsme prošli ještě jednou zkouškou; milému Rovanovi zřejmě neunikl jediný detail našeho průchodu podzemím a dovtípil se, že je někdo z naší skupinky schopen jen díky své přítomnosti likvidovat jeho kostlivé loutky. Několik takových nechal na místo přivolat a my byli požádáni, ať se skrze jejich řady projdeme. Každý z jeho výtvorů měl opět v čele zasazen drahokam sloužící k ukotvení energie a střípků duše, na které bylo možné se navázat. Zachytit zpočátku jen velmi slabou ozvěnu utrpení a bolesti skrývající se v každém z nich, a tu poté rozšířit, nechat ji ovládnout už tak chatrné zbytky vědomí. S posledním zoufalým výkřikem se jeden z kostlivců zřítil k zemi. Pochopitelně jsem to nebyla ale já, kdo dokázal už prve způsobit tak rozsáhlé ztráty v jejich řadách; to měl na svědomí Einar. Přes své soustředění jsem si téměř ani nevšimla jeho výstupu. Sotva se k řadám jen přiblížil, začali se bortit a rozpadat. Nepotřeboval k tomu žádná slova, dokonce ani gesta. Nic. Pouhá jeho přítomnost rozvazovala pouta mezi schránkou a ztrápenou duší, které nějakým způsobem dopřál klidu a svobody. Jeho moc je stále děsivější a pokaždé, když se začne projevovat, cítím, jako by se v mém těle něco vzpouzelo a snažilo se mu stavět na odpor.

    Poté jsme se konečně přemístili na jih, přímo do trůnního sálu jižního císaře. Bylo nutné se postarat o Elendara a oba přeživší civilisty. Elf byl okamžitě předán do rukou Zachariáše a byl donucen podstoupit Zkoušku plamenem. Nebylo to nic jiného, než další hnusná forma mučení, kterou si řád Bílého plamene vynucuje poslušnost a vštěpuje oběti svá pravidla. Bílý plamen se Elendarovi zaryl do útrob a začal bojovat s bytostí uvnitř něj. Ta se pod tím šíleným nátlakem nakonec musela schovat mnohem hlouběji a vzdát se téměř veškerého vlivu, aby unikla své zkáze. Pak se Elendar konečně rozhovořil, konečně jsme se dozvěděli celý jeho příběh. O tom, jak při své pomoci Bledým při čištění Mayfillu téměř přišel o život; a tak uzavřel dohodu s jednou z bytostí, která se toužila dostat z toho proklatého místa ven. Za to mu slíbila ochranu a propůjčila mu své síly. Bohužel za cenu toho, že chvílemi přebírala jeho vědomí. Chtěl ji ovládnout, ale byla mnohem silnější, než předpokládal. A místo toho, aby se dočkal vlídné pomoci za svou oběť, měl být opět souzen. Jistě, vynesl z Mayfillu něco cizího a zřejmě velmi nebezpečného, ale je velmi pravděpodobné, že nebyl první ani poslední. Když jsem se před Zachariášem jen krátce zmínila o tom, že v jejich řadách se může pohybovat hned několik takových, okamžitě jsem ucítila odezvu. Bylo tak snadné otevřít jeho jizvy, které už zřejmě považoval za zhojené. Nechybělo málo a mohla jsem jej nechat krvácet a topit se ve vlastních vinách. Ač bych se měla střežit nenávisti a hloupých tendencí po pomstě, nedovedu mu odpustit to, co provedl mému bratrovi. A teď krutě zasahuje i do osudu dalšího z nás. Opět zcela neoprávněně.

    Soud nad ním měla vynést rada Bledých, takže jsme byli opět přesunuti na jejich území, kde byl vhozen do Svatého místa, aby se zodpovídal Srdcím. Okamžitě byl vyloučen z řádu Tkalců a přístup na svatá místa mu byl zapovězen. O jeho životě či smrti pak měli rozhodnout Poutající bratři. Pokud by jej popravili, přišel by o možnost se očistit a prokázat, že je hoden svého života. Místo toho byl svázán jejich mocí a měl se snažit vykonat „velké věci“, jinak bude stráven Bílým plamenem. Po tomto zdrcujícím rozsudku jsme i my směli opět předstoupit před Srdce a vznést i naše případné požadavky. Svoji úlohu jsme opět splnili. Musela jsem této šance využít a požádala je o zrušení pout mezi mnou a bratrem. Věděla jsem, že nás v budoucnu čeká spousta nebezpečných akcí a vím, že bych nebyla schopná využít všech svých schopností, kdyby hrozilo, že krom svého života ohrozím i jiný, mnohem cennější. Velmi neochotně mi vyhověli. Až později mi došlo, jak krátkozraké rozhodnutí to bylo. V tu chvíli jsem si neuvědomila, že Cael smýšlí naprosto stejně. Celou dobu se musel držet zpátky, aby mě neohrozil. Teď se bude opět vrhat do sebevražedných akcí; stále jsem jeho slabinou a nedokáže jednat racionálně, pokud byť jen tuší, že mi hrozí nebezpečí. Tomu ovšem není možné zabránit. Stejně tak nemohu svého bratra opustit a nechat jej mimo veškeré dění. Naše přítomnost mu poskytuje i nezbytnou ochranu, jakmile bych jej pustila z očí, určitě by se dříve nebo později dostal do spárů Zlatých zbrojí nebo jiné z nepřátelských stran. Svou roli v tom všem hraje i přirozené sobectví, potřeba jeho blízkosti, útěchy, kterou mi nabízí. Je jediným člověkem, který je mi opravdu blízký.

    Nic nám už nebránilo, abychom se opět vydali za jižním císařem a projednali s ním strategické plány do budoucnosti. Elendar byl stále jeho hostem a mohl zůstat na jeho dvoře. Ilana si nepřála, aby s námi nadále cestoval, neboť považovala utajování jeho stavu za zradu. V tomto případě byla opatrnost na místě, pohybovali jsme se na místech, o jejichž existenci nesměl nikdo jiný vědět. Únik takových informací mi mohl lehce narušit už tak křehkou rovnováhu a o povaze bytosti uvnitř Elendara nebylo doposud nic známo. Uvidí se, zda bude schopen se svému vnucenému osudu postavit.

    Důležitější bylo seznámit jih se situací na východě a dohodnout se o dalším postupu. Bylo jasné, že původní plány by neměly sebemenší šanci na úspěch. Krom uspíšení postupu fronty jsme přišli s plánem odstranění zbylých sedmi generálů, jejichž nepřítomnost by mohla uvrhnout říši do chaosu. Pak už by bylo pro spojené síly mnohem snazší prolomit nepřátelské linie. Úspěch takovéto akce by však z velké části závisel i na Rovanovi a informacích, které byl schopen poskytnout. Jižní císař souhlasil i s poskytnutím azylu. Ilana se pochopitelně rozhodla v této věci jednat nejprve s ním. Vztahy se severem jsou v jejím případě stále chladnější, především kvůli akcím Tajwuna. Obávám se však, že přítomnost Rovana na území jihu může po skončení konfliktu znamenat značný problém. Císař jeho moci určitě zneužije proti severu, i když se Ilana zřejmě stále naivně domnívá, že bude mír i po zničení východní hrozby zachován. Samozřejmě se nemůžeme o této dohodě kdekoliv zmínit, což nás všechny opět staví do velmi nepříjemné pozice a činí nás to spolupachateli.

    Samotné informace týkající se východního území a spolupráce se zrádcem už však tajná nebyla, proto bylo nutné se kvapně přesunout na území společného velení a s nastalou situací obeznámit i další strany. Byla jsem dost nepříjemně překvapena, když jsem zjistila, že žádná ze stran neměla ani ponětí o tom, co se skutečně na východě děje. Informační složky severu i jihovýchodu musely být ve velmi zoufalém stavu. Vzhledem k závažnosti situace vytáhla Ilana jednu ze svých trumfových karet; svůj ostrov. Po jeho přestavbě byl schopen pojmout značnou část armády a mohl se tak stát důležitým strategickým bodem. Vrchní zástupci jednotlivých stran pak vyjádřili přání se na ostrov podívat. Teď už nebyl žádný důvod jim bránit a Ilana nám otevřela cestu.

    Sama si vzala na starost jižního císaře a provedla jej po ostrově, aby marnila čas výkladem o architektuře a výměnou rad, jak pečovat o rostliny dovezené z jihu. Já a Cael jsme mezitím severního vládce seznámili s rozlohou a možnou kapacitou ostrova, možnostmi zásobování a dalšími důležitými informacemi. Poté se vydal směrem k přístavu, kde byl stále zakotven Nájezdník. Musel mít k němu a jeho posádce velmi silný vztah. Vypadalo to, že jej zpráva o jeho osudu opravdu zasáhla. Bohužel ani mně se nepodařilo zjistit víc. A neodvažovala jsem se nahlédnout pod povrch. Krátce na to se rozhodl spolu se zástupcem jihovýchodu ostrov opustit, i když byla v plánu hostina na přivítanou. Možná jsem na něj měla přeci jen více zatlačit a přesvědčit ho, aby zůstal. Teď už jsme tu byli jen v přítomnosti jižního císaře, ke kterému jsem pociťovala stále větší nedůvěru. Na rozdíl od Ilany, která s nadšením hltala každé jeho slovo. To mě znepokojovalo ještě mnohem víc. Zvlášť v jejím případě; vím, že má v sobě hluboce zakořeněnou opatrnost a je si vědoma, že si v této chvíli nemůžeme dovolit jakoukoliv neopatrnost. V jeho přítomnosti jako by na vše zapomněla. Po celou dobu hostiny jsem je nemohla spustit z očí, snažila jsem se zachytit cokoliv, co by nějak potvrdilo mé podezření. Jednoduše jsem se musela dostat za tu slupku hrané nezávaznosti a bezelstnosti, kterou císař předváděl. Pokud by skutečně jednal upřímně a nepředstíral účinky alkoholu, neměl by být problém dostat se do jeho mysli, alespoň na povrch, jen tak, abych mohla spatřit jeho reálné úmysly. Měla jsem štěstí, že si mě do té doby nikdo příliš nevšímal a měla jsem spoustu času a prostoru nutného ke koncentraci.

    Jen jsem se přiblížila na dosah, narazila jsem na bariéru tak silnou, že jen pouhé zavadění o ni mě odmrštilo od stolu. V mžiku jsem se ocitla na zemi v záchvatech bolesti. Kohokoliv jiného by taková vlna energie okamžitě zabila, i já měla potíž se znovu vyhrabat na nohy. Uvolnění a známky lehké opilosti císaři okamžitě zmizely z tváře a já se cítila jako nemotorný brouk převrácený krutým rozmarem dítěte na záda, snažící se zoufale uniknout zašlápnutí. K mému překvapení na mě ale nezaútočil, místo toho se jen omluvil a požádal o možnost opuštění ostrova. Nedokázala jsem zachytit celý rozhovor, vědomí mě téměř opouštělo a už jsem vnímala jen ochranitelskou náruč bratra, který mě donesl do bezpečí našeho domova.

    I druhý den jsem měla problém vstát a k tomu jsem byla nucena vzdorovat Ilanině rozhořčení. Vynutila si zákaz použití mých schopností na území ostrova. Toto rozhodnutí jsem bohužel ve své pozici byla nucená respektovat, ovšem na mé působení za hranicemi se již nevztahovalo, alespoň to jsem ji dala jasně najevo. Brány k jižnímu císaři jsem si tímto neopatrným a hloupým činem nadobro uzavřela, to bylo zřejmé. Budu muset nalézt jiný způsob, jak se dozvědět, k čemu a jak chce Ilanu zneužít. Teď jsem se musela především vzpamatovat ze včerejšího debaklu.

    Netrvalo to dlouho a donesly se ke mně další překvapivé zprávy; Ilana se rozhodla na ostrov pozvat i své rodiče. S námi se měli sejít opět v místě pořádání hostin. I přes nedávný incident jsem se rozhodla na místo dorazit, ačkoliv jsem se držela stranou téměř všech rozhovorů. Ovšem až do chvíle, kdy Riel oficiálně požádal o Ilaninu ruku. Toto oznámení bylo všemi přítomnými přijato s obrovským nadšením, ale já si nemohla nevšimnout zděšení v Ilaniných očích. Pocit, který jsem velmi dobře chápala, možná jako jediná z nich. Samotný Riel nejspíš vůbec netušil, kolik škod dokázal tou jedinou větou napáchat. Tím spíš jsem nebyla schopná s ostatními sdílet radost spojenou s výhledem na jejich svatbu. Které se navíc vůbec nemusí dočkat. Všichni, jako by rázem zapomněli na naše mizivé šance na přežití nadcházející bitvy.

    Byla jsem ráda, když se hostina uchýlila ke konci a my mohli odejít zpět do našich domovů. I když to znamenalo opět kráčet po boku svého bratra, kterému jsem se mohla jen stěží podívat do očí. Nepochybovala jsem o tom, že si mého nesouhlasu všiml. Sami se nacházíme v téměř totožné, bezvýchodné situaci. S takovým vědomím se jen těžko usíná. Hned ráno jsem se rozhodla promluvit s Rielem, snažila jsem se mu vysvětlit nerozvážnost jeho rozhodnutí ve světle toho, proti čemu stojíme. Poslední, co potřebujeme, je zlomená Ilana. Bohužel nic z toho, co jsem řekla, nevzal na vědomí. Možná, kdyby někdo jiný našel tu odvahu a všiml si blížící se katastrofy…

    K večeru jsem na jedné ze svých procházek po ostrově potkala Ryanora. Navzdory všem očekáváním také nebyl v nejlepší náladě. Rozhodla jsem se navštívit jeho nově zařízený hostinec a prohodit s ním pár slov. Stále se však nezbavil touhy mě opít, i když jsem mu několikrát dávala důrazně najevo, že si něco takového nemohu dovolit. Teď jsem možná toužila i po opaku. Ukázalo se, že alkohol na mě nemá žádné účinky. Nebylo mi dovoleno si oddechnout, byť jen na pár okamžiků si dovolit trochu úlevy a sladké zapomnění. Na rozdíl od našeho kapitána, kterého jsem nakonec musela ještě uložit do postele. S náladou ještě mizernější než předtím jsem se vrátila domů.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* A nová erotická fantazie hráčky :D ach, jak já zbožňuji upíry, zvlášť, když svým vzhledem mohou připomínat Billa Comptona (v jeho světlejších chvilkách). Dejte mi tam Erica a zradím vše, co je mi drahé a migruju na východ :)
** Hmm, paní a 8 Lapených, kde jen jsem to četla? :D A kdo z nás tu zastává roli Pusinky, případně mého oblíbence Havrana?   

čtvrtek 2. února 2012

THAI NGUYEN TAN CUONG CHE DAC SAN - skvělý "spotřební" čaj

Je o mně všeobecně známo, že jsem velkým čajomilem. Má spotřeba čaje patří v našich končinách určitě mezi nadprůměrnou, takže jsem často nutná hledat každou chvíli nějaký nový čaj pro takové to "běžné" popíjení (bez čajů bych bohužel vůbec neměla pitný režim, chlemtám to jak jiní vodu či minerálku). Právě za těmito účely navštěvuji všechny ty oxalise a často sahám i po pytlíkových náhražkách (není to ideální, ale i zde jsem si našla několik pitelných oblíbenců). S tím však může být za chvilku konec! Objevila jsem naprostý čajový zázrak :)
Čím déle žiji v Praze, tím častěji navštěvuji kupu vietnamských večerek, které jsou obvykle až k prasknutí naplněné tou nejlepší zeleninou a v jedné z nich (kousíček od stanice metra Hradčanská, cestou k dejvické čajce - hned ta první) jsem si všimla vcelku bohaté nabídky čajů.
A tam ležel! Obrovský 500g pytel pravého vietnamského zeleného čaje. Vietnamci samotní popíjí spíše čaj černý a zelený vyváží, ale to mu vůbec neupírá na kvalitě. Právě naopak, jeho chuť je velmi specifická a příjemná. Už dle názvu si snadno odvodíme, že tento pochází z Thai Nguyenu, což je provincie ležící na severu Vientamu. Chuťově je silný, vyvážený, lehce travnatý s ovocnými podtóny a typickou jemnou trpkostí. Ideální pro dlouhodobou konzumaci. A co je na tomto malém zázraku nejlepší, je jeho cena. Celý pytel totiž přímo u Vietnamců pořídíte za krásných 99,- Kč. A to se vyplatí ;))

Zde přidávám ilustrační obrázek balení, abyste věděli, po čem se případě dívat :)

Kokuhaku - brilantní příběh o dětské krutosti a pomstě

Slabí budou vždy ubližovat ještě slabším.

Po dlouhé době se mi do rukou dostal snímek, který si zaslouží krom kratičké zmínky na FB i pár řádků na blogu. Jen velmi zřídka se mi stává, že by mě dokázal nějaký film takovým způsobem překvapit.
Děj Kokuhaku (Confessions) se odehrává na první pohled ve zcela obyčejné japonské střední škole, kde v úvodních minutách sledujeme monolog učitelky k bandě typicky ignorantských školáků. Jejich pozornost si získá až ve chvíli, kdy zcela monotónně sdělí, že v jejich řadách sedí dva vrazi její čtyřleté dcerky. A ačkoliv zákony chrání mladistvé a ze strany státu jim za jejich hzůzný čin nehrozí žádný trest, sama se rozhodne se jim pomstít. 
Jak už název filmu napovídá, budeme svědky zpovědí jednotlivých aktérů tohoto velmi netradičního psychologického dramatu, který je navíc zahalen do velmi působivého vizuálního hávu. Za zmínku stojí i perfektní práce s kamerou, střihem a ozvučením. Rozhodně se jedná o nadmíru vydařené dílo, které svým dějem a zpracováním této velmi citlivé tématiky leckoho překvapí. Mě nevyjímaje. Rozhodně musím vyjádřit i obdiv nad hereckými výkony jednotlivých aktérů, především z řad dětí. Kolikrát mě ze snímku až nepříjemně zamrazilo při záběrech do jejich chladných očí. V podobném, velmi odosobněném duchu jsou vyprávěny osudy a motivace všech hrdinů a to takovým způsobem, že je divák s každým dalším doznáním ve stále větších rozpacích, komu věnovat své sympatie. Je to přesně ten druh snímku, který vás donutí se nad lecčím zamyslet a rozhodně na něj jen tak nezapomenete.

A i když  jsem vlastně na začátku sledování byla poměrně unavená (také bylo již po půlnoci) a na podobnou podívanou jsem vůbec neměla tu správnou náladu, hned prvních pár minut filmu mě do ní okamžitě dostalo. Pak už jsem mohla celou podívanou sledovat jen s rozšířenými vráskami na čele a chvílemi snad i s otevřenou pusou :) proto musím dát celých 9/10 a zařadit dílko do svých top psychologických/sociálních dramat :)
Pokud snad máte na svých seznamech něco podobného, sem s dalšími typy, ať si i svou sbírku rozšířím!